Jdi na obsah Jdi na menu
 


Etogram psa - chování

Chování psa můžeme rozdělit na vrozené a získané. Chování zvířat obecně je možné rozložit na sled prvků, tzv. aktivit. Čím je aktivita jednodušší a čím jednodušší je podnět, tím je možné snadněji rozlišit, zda jde o aktivitu vrozenou či získanou. Například ucuknutí psa při přišlápnutí tlapky je jednoznačně reakce vrozená (tlak vyvolal úhybný manévr), usednutí na povel je reakce získaná (psovod ji docílil cílevědomým působením na psa), pronásledování a ulovení kořisti nebo sociální projevy jsou směsí reakcí vrozených a získaných (základní schéma je vrozené a jeho intenzita a forma je ovlivněna získanými zkušenostmi). Etogram psa představuje souhrn funkčních okruhů vrozeného chování psa. Mezi nejdůležitější okruhy patří: lovecké chování, obranné chování, sexuální chování a sociální chování.

Lovecké chování

Tento funkční okruh byl domestikací psa zasažen snad nejvíce. Nejenže pes je od útlého mládí ovlivňován ve svém loveckém chování (nesmí honit zvěř nesmí si všímat domácí drůbeže apod.), ale už samotný dědičný základ loveckého chování je dlouhodobým šlechtěním zasažen a tyto změny jsou dědičné upevněny. U některých plemen je lovecký pud silně utlumen, u některých je lovecké chování modifikováno (např. vystavování u ohařů, štvaní bez přiblížení ke kořisti u chrtů) nebo přesměrováno (specializace na pernatou zvěř). Lovecké chování směřuje k zajištění potravy pro jedince i smečku.

Obranné chování

Obranné chování se týká zejména teritoria. Naprostá většina psů bez ohledu na plemeno má silně zachovaný smysl pro obranu teritoria. I velmi drobný pes se proto zpravidla pokouší bránit své teritorium i proti podstatně většímu vetřelci.

Sexuální chování

Sexuální chování směřuje k produkci potomků a tím k zachování rodu. Patří sem výběr partnera, páření a péče o mláďata. Do všech těchto činností psovi výrazně zasahuje člověk.

Sexuální chování? NE! Výjimka - ačkoli to tak vypadá, tyto dva snímky vyjadřují dominaci psa!

Sociální chování

Do tohoto funkčního okruhu patří veškeré projevy a aktivity, které upevňují a upravují vztahy a spolupráci uvnitř smečky. Umění rozeznat a schopnost posoudit signály, které pes dává, je pro člověka (majitele psa, psovoda) nesmírně důležité. I v případě, že pes slouží jako společník, jsou k bezkonfliktnímu soužití nutné základní znalosti projevů psa. Nejdůležitější sociální projevy psa jsou: teritoriální chování, udržování individuální vzdálenosti, udržování maximální vzdálenosti, udržování hierarchického uspořádání, agresivní chování, imponování, protestní chování, podřízené chování, přátelský kontakt a neutrální kontakt.

Teritoriální chování

Vlci v přirozeném prostředí volné přírody, zvláště v době rozmnožování, si velmi intenzívně brání svoje teritorium. To lze rozdělit na tři okruhy: domov I. řádu (doupě), domov II. řádu (bezprostřední okolí) a potravní revír (jeho velikost kolísá podle místních podmínek).

Teritoriální chování zůstalo zachováno i u psa, ovšem omezuje se zejména na domov I. a II. řádu. Teritoriální agresivitu uplatňuje pes jak vůči příslušníkům svého druhu, tak vůči lidem. Obrana teritoria ("hlídání") bylo patrně jedním z prvních způsobů využití psa. Intenzita těchto projevů je závislá na plemenu a výcviku. Ve svém teritoriu projevuje pes podstatně vyšší sebevědomí, než jaké by projevoval na území neutrálním. V tomto případě je ochoten napadnout i protivníka objektivně silnějšího. Pokud je tímto protivníkem pes, zpravidla ustupuje, v okamžiku, kdy se "vetřelec" ocitne za hranicí teritoria, "obránce" se stáhne. Pokud tak neučiní, dojde zpravidla k fyzickému střetu.

I pes si značkuje širší revír, který si však obvykle nebrání. Známé značkování močením a trusem má proto význam informativní ("byl jsem tady"). Často je značkování močením a trusem u sebevědomých jedinců doprovázeno hrabáním (mezi prsty jsou uloženy pachové žlázy takže tímto způsobem pes zanechává další výrazný pachový otisk).

Udržování individuální vzdálenosti

Každý jedinec si v rámci smečky brání jakési "soukromé teritorium", jeho porušení ostatními členy smečky (včetně člověka) je pociťováno jako porušení pravidel. Čím vyšší postavení má jedinec ve smečce, tím větší udržuje obvykle individuální vzdálenost. Podle udržování individuální vzdálenosti např. při odpočinku lze usuzovat na postavení jednotlivých členů smečky. Výlučné (často vyvýšené a nejpohodlnější) místo zaujímá nejvýše postavený jedinec.Čím větší jsou rozdíly mezi psy, tím větší je fyzický odstup. Jsou-li např. dva psi v domácnosti téměř nebo zcela rovnocenní, mohou spolu sdílet boudu nebo podlážku, ale i tak leží zpravidla každý zvlášť. Pokud si člověk připustí psa příliš k tělu, např. dovolí-li mu spát v postel, může se připravit o své postavení super alfy. Může pak dojít k tomu, že pes svého majitele napadne a pokusí se převzít vyšší postavení.

K překonání hranic individuální vzdálenosti slouží rituály (výzva ke hře, sexuální výzva, seznamovací chování). Z povinnosti dodržovat individuální vzdálenost jsou do určitého věku vyjmuta štěňata. Je zajímavé, že nedodržen individuální vzdálenosti (narušení soukromí) ze strany výše postaveného jedince dává v tomto případě níže postavenému členu smečky právo protest a agrese vůči narušiteli, která v tomto případě není výše postaveným jedince trestána.

Udržování hierarchického uspořádání

Hierarchické uspořádání (hodnostní pořadí) je určeno jak v klasické psí smečce, tak ve společenství jednoho či několika lidí a jednoho nebo více psů nebo také ve dvojici psovod - pes. Psovod má usnadněnou zaujmutí vyššího postavení, protože pes obvykle respektuje biologickou nadřazenost (tento jev není nijak ojedinělý, vyskytuje se i mezi divoce žijícími druhy zvířat). Přesto může dojít k situaci, kdy se pes postaví výše než člověk, ať už zaujme pozici absolutního vůdce nebo hodnostně "přeskočí" některého člena rodiny. V takovém případě je vždy na vině člověk. Pes zaujímá jen takové postaveni jaké mu člověk dovolí zaujmout. Psovod může velice výrazně ovlivnit vztah mezi svými psy. Spravedlivým jednáním, při němž se vyvaruje upřednostňován jednoho psa na úkor druhého, lze u přibližně stejně sebevědomých jedinců dosáhnout jejich rovnocenného postavení. Takoví jedinci se bud' vzájemně respektují ve všech ohledech, nebo častěji při různých příležitostech se v privilegovaném postavení střídají. Například jeden pes uplatňuje přednosti právo na sport, druhý má výsadu zaujmout postavení blíže u psovoda při chův u nohy apod.

Hodnostní odstup jak mezi psy, tak mezi psem a psovodem může kolísat. Prvním a nejčastějším příznakem zmenšení hodnostního odstupu mezi psem a psovodem bývá neposlušnost psa. Takovou situaci způsobí zpravidla psovod svou nejistotou nebo nedůsledností.

Agresivní chování

Agresivita je důležitá emoce pro zachování druhu. Agresivita spouští agresivní chování - útok. Rozeznáváme agresivní chování tlumené a netlumené.

Netlumené agresivní chování se vyskytuje poměrně zřídka a dochází k němu v extrémních situacích. Ve smečce nikdy nevypukne náhle, vždy mu předchází období drobných konfliktů, která vystupňují napětí a těsně před útokem pes výrazně hrozí. Nejdůležitějším signálem, který předchází vlastnímu útoku, je upřený pohled protivníkovi do tváře (pes protivníka "fixuje" očima), vyceněné zuby a zježená srst, zejména na hřbetě. Podle sebevědomí psa v daném okamžiku (agrese obranná nebo útočná) mohou být ušní boltce vzpřímené dopředu nebo položené vzad, ústní koutky široce roztažené nebo skleslé dolů, ale na samotném faktu agrese to nic nemění.

Tlumená agresivita je podstatně častější než netlumené agresivní chování. Její projevy sahají od běžných bitek mezi psy na neutrálním území, které mají rozhodnout o okamžitém vzájemném postavení (krátké zákusy po nichž následuje rychlé puštění, snaha útočit shora, hlučnost při boji a minimum zranění), až po rituální projevy, jako je například chytání za nos. Tlumená agresivita nahrazuje skutečný boj tam, kde ho není nezbytně třeba a je jedním z opatření, které šetří energii a zdraví jedince a pomáhá k zachování druhu.

Imponování

Imponování se objevuje v okamžiku, kdy se setkávají jedinci, jejichž sociální postavení je nejisté. Imponující pes demonstruje svoji sílu. Toto chování na rozdíl od hrozby nepředchází útoku, i když v případě dvou sebevědomých jedinců může na hrozby a posléze bitku dobít. Imponující pes stojí nebo obchází druhého psa se zdviženým ocasem, hlavu drží vzhůru, uši vztyčené a nasměrované kupředu. Dívá se před sebe do dálky a pečlivě dbá, aby nehleděl na druhého psa. Může mít rovněž zježenou srst a může tlumeně vrčet. Od hrozby se imponování liší hlavně tím, že imponující psi na sebe nikdy nehledí přímo a v žádném případě nekrčí pysky a neukazují zuby.

Protestní chování

Protestní chování je užíváno zejména níže postavenými jedinci bud' jako odpověď na nevhodné chování jiného (výše postaveného) psa, anebo ho využívají velmi nízko postavení jedinci jako první předzvěst sociální expanze. V takovém případě sami vyhledávají situace, které je opravňují k protestu. Protestující pes zaujímá pokornou pozici, ale hlavu stáčí k obtěžujícímu nadřízenému, otevírá tlamu dokořán a ukazuje zuby. Nekrčí však pysky a nevrčí. Pokud partner nevezme protest na vědomí, protestující pes se brání kousáním. Přitom však zpravidla kňučí nebo zakvílí. Nadřízení psi až na malé výjimky takovýto útok netrestají.

Protestní chování označujeme také jako obrannou hrozbu, není však projevem strachu. Jejím účelem není vyvolat konflikt, ale zamezit nežádoucímu chování partnera.

Podřízené chování

Účelem podřízeného pokorného chování je tlumení agresivity. Obvykle ho užívá podřízený jedinec vůči nadřazenému, ale i sociálně výše postavený člen smečky tlumí pokorným chováním protestní agresivitu níže postaveného partnera. Pokorné gesto může použít i sebevědomý jedinec zároveň s imponujícím chováním, aby tak zabránil útoku ze strachu (takový pes stojí v imponujícím postoji, ale nehledí před sebe, nýbrž odvrací hlavu a nastavuje krk ze strany, nikoliv hrdlo jako podřizující se pes).

Do kolekce podřízeného chování patří také smířlivá gesta. Nejvýznamnější je zdvihání tlapky. Opět ho mohou použít jak podřízení, tak nadřazení jedinci (u nadřazených jedinců se takové gesto označuje jako uklidňující). Pes při tomto gestu zvedá tlapku a natahuje ji k partnerovi. Nadřazení psi mají obvykle snahu položit tlapku podřízenému psovi na bok. Dalším gestem z repertoáru podřízeného chování a z hlediska psovoda důležitým indikačním znakem je olizování. Snaha olíznout partnerovi (psovi nebo člověku) ústa nebo obličej, je jednoznačně přátelské a podřízené gesto. Už samotné vysunuti jazyka z tlamy, i když je pes třeba odvrácen, je důležitý signál při navazování kontaktu, zvláště s dospělým psem. V okamžiku, kdy se dosud rezervovaný pes začne (zvláště při pochvale) olizovat, je to jasný signál, že se podřídí a naváže s novým psovodem kontakt.

Velmi výraznými a důležitými soubory v repertoáru podřízeného chování je pasivní a aktivní podřízení. Pasivní podřízení je velmi účinný mechanizmus tlumící agresivitu nadřízeného jedince. Podle závažnosti situace a podle stupně sociálního rozdílu mezi zúčastněnými je i intenzita projevu pasivního podřízení různá. Od prostého odvrácení pohledu a stažení ocasu mezi nohy až po převalení na záda, nastavení břicha spojené se strnulostí a často i pomočením (pomočení je reminiscencí na chování štěňat vyprazdňujících se během masáže břicha a análního otvoru při ošetřování matkou v útlém věku). Aktivní podřízení (výzva ke hře) je vyjádřením touhy po co nejpřátelštějším kontaktu. Není odpovědí na hrozbu, ale naopak je užíváno k vyvolání přátelské aktivity netečného partnera. Výrazy aktivního podřízení jsou jak hlasové (poštěkávání nebo vzrušené pískání), tak i pomocí gestikulace (snižování přední části těla s rozhozenými předními končetinami, naklánění hlavy na stranu a horlivé mávání ocasem). Výzvou ke hře může být hraný útok, pohyby z repertoáru loveckého chování, plížení apod. Pro tyto projevy jsou charakteristické přehnané a prudké pohyby, hlučnost, vrtění ocasem, případně celou zadní část těla. Rituál zdravení a výzvy ke hře také pomáhá k překonání hranice individuální vzdálenosti, aniž by došlo k protestu. Výrazy výzvy ke hře může použít i nadřízený jedinec k vyprovokování hry nebo při dvoření feně.

Přátelský kontakt

Přátelský kontakt je chování, u kterého jsou projevy podřízenost a nadřízenosti zcela potlačeny. Utužuje vztahy ve smečce. Projevuje se tzv. komfortním chováním, tj. péčí o srst partnera a olizováním zejména uší. Jedinec, kterému je takto pozornost projevována, ji obvykle zdánlivě ignoruje.

Neutrální kontakt

Dochází k němu v situacích, kdy se stýkají psi, kteří nepatří do uceleného společenství (smečky), ale znají se. Např. na cvičišti, v parku apod. Je charakterizován krátkým očicháváním zpravidla obličeje a uší, posléze i genitálu. Pouze sociálně nejistí nebo bázliví jedinci vykazují podřízené postoje.

Etogram psa - hra a emoce

Hra

Hra je typickým projevem zejména štěňat, dospělí psi si však rovněž často hrají. U štěňat má hra zejména význam jako příprava a trénink na běžné činnosti, zatímco dospělí psi mají zájem jen o určité hry a za určitých okolností. Nebude si hrát pes, který není v dobré psychické kondici (např. je vystrašený, rozzlobený) nebo je fyzicky indisponován (je unavený, má hlad). Pro hru je obecně příznačné experimentování, pes zkoumá vlastnosti předmětu nebo reakce partnera, se kterým si hraje. Hry můžeme rozdělit na solitární, náhražkové a sociální.

Solitární hry

Solitární hry jsou hry bez partnera, pes si hraje s předmětem. U psů jsou méně časté, preferují hru s partnerem. Tyto hry se rekrutují z okruhu loveckého chování a předmět nahrazuje kořist.

Náhražkové hry

K náhražkovým hrám se pes uchyluje v případě, že partnera nemá, je sám a nudí se. Nejtypičtější je známé honění se za vlastním ocasem.

Sociální hry

V případě sociálních her musí být přítomni minimálně dva jedinci. Výzva ke hře se projevuje širokou škálou gest od drobných hopsavých poskoků vrtění ocasu a sklánění přední části těla k zemi až po hravý útok.

Emoce

Stejně jako člověk je i pes schopen prožívat různé emoce (strach, hněv, zuřivost, radost, náklonnost apod.). Emoce dělíme na kladné a záporné, a dále na krátkodobé (několik sekund až minut) a déletrvající. Krátkodobé bývají velmi výrazně projevované a snadno proměnlivé. Déletrvající trvají několik hodin až dnů, pomalu se mění a hůře se určují. Projevy emocí jsou různorodé.

Strach

Strach může pes vyjadřovat aktivním nebo pasivním způsobem. Při pasivním způsobu pes znehybní, často v pozici připomínající podřízenost, má-li pes čas ji zaujmout. Od projevu pasivní podřízenosti se projevy strachu liší hlavně absencí nastavování břicha a hrdla, protože pasivní podřízeností pes blokuje případné agresivní jednání jiného psa (nebo i člověka),při projevech strachu pes agresi předpokládá. Proto se snaží zaujmout pozici vleže na břiše, zranitelné partie má přitisknuté k zemi, nebo se aspoň přikrčí. Při aktivním způsobu pes uhýbá, utíká nebo útočí. Strach je okamžitá reakce na bezprostřední hrozbu.

Úzkost

Úzkost je emoce bez přímé příčiny a trvá zpravidla dlouhodobě. Projevuje se plachostí a nejistotou a konkrétní příčina nemusí být jasná.

Radost

Radost projevuje pes při hře, vítání pána apod. Pes se natahuje, hlavu zvedá směrem k partnerovi pokládá uši k hlavě, vrtí ocasem. Je popisován i „úsměv psa“, kdy pes otvírá tlamu a zvedá (nikoliv krčí) horní pysk. Pes může radost projevovat rovněž pobíháním, poštěkáváním, výzvou ke hře apod.

Náklonnost

Náklonnost udržuje vztahy mezi členy smečky a charakterizuje také vztah psa k majiteli nebo psovodovi. Náklonnosti chybí rys altruismu (sebeobětování), nikdy proto nepřekoná pud sebezáchovy (až na výjimky, kdy může dojít ke zranění nebo úmrtí psa při obraně psovoda tím, že pes nedokáže posoudit následky, jelikož jedná tak, jak mu bylo vštípeno při výcviku, kde pes z modelových situací vychází pravidelně jako vítěz.)

Agresivita

Agresivita je emoce, která spouští agresivní chování. Může být útočná nebo obranná. Jejím projevem je vrčení, ohrnování pysků, pohled upřený do tváře protivníka, snaha opticky se zvětšit (zdvižený ocas, zježená srst).

Lovecká náruživost

Od agresivity je nutné odlišit loveckou náruživost, která se projevuje štěkáním psa, kňučením, tlama se otvírá do široka bez ohrnování pysků, pes se snaží o aktivní pohyb vpřed (směrem ke kořisti) nebo aspoň přešlapuje na místě.

Závěr

Psi používají poměrně složitý systém komunikace sestávající z různých mimických, vokálních a pachových signálů. Mohou vyjádřit různé emoce (např. radost, náklonnost), souhlas či nesouhlas (např. s chováním člena smečky), vyzvat ke hře nebo varovat protivníka. Projevují se určitými geneticky danými vzorci chování (lovecké, sexuální, obranné, sociální), ale jejich projevy ovlivňuje původ psa (příslušnost k plemeni), stáří psa, a rovněž individualita každého jedince. Hierarchie psí smečky má kořeny ve smečce vlčí, ale vývojem se částečně odlišila, a to zejména pozicí člověka (superalfa – neotřesitelné postavení), na rozdíl od vlčí smečky, kde musí samec alfa o svou funkci vůdce neustále bojovat. Přesto může dojít chybami majitele či psovoda ke ztrátě tohoto neotřesitelného postavení, a pak následují boje o moc se psem (zejména dominantnějším), kde může nakonec pes získat roli vůdce smečky. Tato situace se naštěstí dá řešit: vhodnými zásahy se dá pozice superalfy znovu získat.

Převzato z: http://www.gymfry.cz/zmp0607/jarosova/etogram1.html